Z historie knihovny

První zmínky o veřejném půjčování knih nalezneme v "Pamětech Karlovic" (1889), kde je poznámka o první "lidové" knihovně ve Velkých Karlovicích, která byla zřízena roku 1886 na faře a spravovala ji slečna Anna Němcová, "začež jí každý čtenář z upřímného srdce přeje štěstí vrchovatě a cítí vděčnost hlubokou".

Kromě knihovny na faře zde byla záhy zřízena knihovna školní a svou roli sehrály také knihovny spolkové: v roce 1889 vznikl v Karlovicích při druhé sklářské huti (Františčině) čtenářský spolek Palacký, jehož vedoucím byl učitel Ferdinand Kafka. Členové spolku však kromě besed nad českými knihami hráli také divadlo a zpívali. Postupně vzniklo šest dalších spolků (např. Orel, Sokol, hasičský sbor apod.), které kromě své základní činnosti vyvíjely také kulturní činnost.

V roce 1919 vyšel Zákon o veřejných knihovnách obecních. Ukládal všem politickým obcím povinnost zřizovat veřejné knihovny. Obce měly hradit náklady spojené se zřízením a udržováním knihovny.

Veřejná knihovna ve Velkých Karlovicích byla založena roku 1921. V roce 1922 už můžeme činnost knihovny sledovat podle číselných údajů:

Velké Karlovice                    Malé Karlovice

171 svazků knih                    83 svazků knih

136 čtenářů                         32 čtenářů

864 výpůjček                      63 výpůjček

Postavení knihoven v této době bylo dost těžké: V některých valašských obcích (jak se můžeme dočíst v pozůstalosti Richarda Pavlíka) je knihovna důležitou institucí národní a obec knihovně přeje.

Jinde je však obecní knihovna jen trpěným zlem vyžadujícím zbytečných nákladů. Do krajnosti zatížené obecní rozpočty nejsou s to vybavit obecní knihovny tak, jak by toho zasluhovaly. Proto většinou je jejich umístění a vybavení nouzové, hledají se knihovníci, kteří nepožadují finanční odměny. 

Knihovníci se často střídají: ve 20. a 30. letech zde působili: paní Šipulová, Bergová, Vojtková, Divílková, p. učitel Šrott a p. ředitel Tetter. Vděčně se přijímá od různých darců i knižní brak. Přesto však se činnost knihoven pomalu rozvíjí, jak ukazuje situace z roku 1930:

Velké Karlovice                Malé Karlovice

612 svazků knih                250 svazků knih

74 čtenářů                       43 čtenářů

1 247 výpůjček                 161 výpůjček

První záznam obecní kroniky ve Velkých Karlovicích se datuje rokem 1939. Od té doby můžeme sledovat již podrobněji zdejší kulturní život. Slibný vývoj knihoven je však válkou přerušen, během okupace dochází k velkým škodám. V roce 1941 docházelo k rozsáhlým vyřazovacím akcím – z knihoven byly vyřazeny veškeré knihy od židovských autorů (Gellner, Hostovský, Poláček), knihy F. J. Karase, J. Vrby a také veškerá ruská literatura (v Karlovicích např. bylo vyřazeno 39 ruských knih – včetně Tolstého a Dostojevského). Již v roce 1948 pracovala v obci Místní rada osvětová, za předsednictví ředitele školy Jindřicha Vašuta a jednatelky Milady Orságové, která se vyjádřila o knihovně:

"Obecní knihovna je velmi obsáhlá, potřebuje vlastní místnost. Časté střídání funkcionářů je na závadu. Má přes 1 000 knih většinou vázaných, nevázané se nepůjčují. Půjčuje se pouze v neděli od 10 do 12 hodin. Pozorujeme, že je mnoho knih mezi lidem. Jsou to knihy z doby protektorátu, kdy byla celá knihovna rozpůjčena, aby ji Němci nezabavili."

Kronikář Antonín Zelenka v roce 1948 absolvoval knihovnický kurs, pořádaný Okresní osvětovou radou ve Vsetíně, a stal se tak prvním školeným knihovníkem ve Velkých Karlovicích.V padesátých letech veškerou kulturní činnost v obci reguluje kulturní osvětová komise. Nadále je pociťován nedostatek vhodné místnosti pro kulturní účely. Knihovna však přesto – nyní již pod vedením Ludvíka Matulíka – pracuje dál, kromě půjčování knih (stále v neděli od 10 do 12 hodin) pořádá besedy a výstavky knih – většina témat odpovídá charakteru doby – večer Jula Fučíka, beseda o knize Žatva, výstava knih Sovětská literatura v boji za mír apod. V šedesátých letech máme v obci už čtyři knihovny: v Léskovém, u kostela, v Podťatém a v Miloňově. Za zmínku stojí knihovna v Léskovém, kde pracoval jako knihovník Karel Špinar, který přes své vysoké stáří využíval všech možností popularizace a propagace knihovny. Vydal dokonce propagační leták, který sice dnes čteme s úsměvem, neboť budovatelské nadšení padesátých let už je naštěstí minulostí, avšak snad stojí za ocitování:

"Všem občanům Léskového! Chcete žít lépe a radostněji? Pomozte nám budovat bohatý a kulturní život. Jak bychom toho dosáhli v nejkratší době? Lepší organizací práce, dokonalejší technikou s využitím všech vědeckých výzkumů v praxi. Přitom cennými prameny poznání pro život, pro práci i zábavu jsou knihy. Jejich čtením a studiem si ulehčíme řešení všech životních otázek a zároveň nejlépe vyplníme svůj volný čas.
Navštivte proto naši lidovou knihovnu a rozmnožte řady jejich spokojených čtenářů! Naším cílem je heslo: Z každé rodiny alespoň jeden čtenář knihovny. Půjčujeme pravidelně každou neděli dopoledne od 10 do 12 hodin, ve škole, od listopadu do konce srpna. Máme volný výběr knih, půjčujeme zdarma, prosíme jen čtenáře, aby knihy, jako veřejný majetek, zachovali v čistotě. Při návštěvě knihovny neopomeňte nahlédnout do pamětní knihy naší knihovny. Je tam zaznamenán vývoj knihovny, jak se postupem doby od založení sklárny vyvíjela. Jsou v ní fotografie sklárny, pěveckého spolku, vznik tělovýchovného spolku (FTJ), jména dárců knih. Při knihovně je také prodejna, ve které si můžete z bohatého výběru zakoupit knihy.


Zemědělcům zasíláme po pionýrech až do bytu knihy zábavné i odborné. Knihy, které knihovna nemá, na žádost půjčujícího obstará. Čest a díky čtenářům vzdává knihovník
Karel Špinar"

S rokem 1965 je spojena zásadní změna v koncepci knihovnictví v rámci celého okresu. Na základě nového knihovnického zákona z roku 1959 o jednotné soustavě knihoven, podle něhož se řídícím metodickým orgánem lidových knihoven okresu stávají knihovny se sídlem v okresním městě, je budována síť střediskových knihoven.

Výhodou střediskového systému je efektivnější využívání knihovního fondu, operativní výměny knihovních fondů a metodická pomoc zejména malým vesnickým knihovnám.

Středisková knihovna ve Velkých Karlovicích byla otevřena 1. 1. 1965. V té době ji vedla knihovnice Zdeňka Šturalová, a to až do roku 1973, kdy ji vystřídala knihovnice Helena Brázdová. V roce 1965 měla knihovna pět poboček – Léskové, Podťaté, Tísňavy, Miloňov a Pluskovec. Nákup knih pro všechny tyto knihovny provádí středisková knihovnice, základní knižní fond tvoří knihy ze závodní knihovny Státních lesů a knihy ze tří školních knihoven. Všechny knihy jsou označeny, obaleny a očíslovány. 'Do poboček jsou dodávány soubor po 100 – 200 knihách 4 – 6x ročně. Knihovny se však nezaměřují jen na výpůjční činnost, ale pořádají také besedy se čtenáři, např. v roce 1965 proběhla ve střediskové knihovně ve Velkých Karlovicích beseda se spisovatelem Jiřím Křenkem o jeho knize Chlapi. Proběhly také mnohé další besedy, většinou motivované politickými výročími.

Knihovna však pociťuje stále více nedostatek prostor. Středisková knihovna má dvě malé místnosti, o třetí se dělí se spořitelnou. 

Pobočky jsou umístěny ve společných místnostech ve školách nebo v požárních domech – samostatnou místnost nemají.

V šedesátých a sedmdesátých letech dochází k rušení malotřídek na území Karlovic a v souvislosti s tím upadá kulturní život v Miloňově, Léskovém, Tísňavách i Pluskovci a knihovny jsou zde postupněrušeny. Zůstává jen knihovna v Jezerném a Podťatém, avšak i tyto knihovny stagnují a v roce 1988 je zrušena knihovna v Podťatém (důvod – zrušení vyučování ve školní budově, kde byla knihovna umístěna). Později byla zrušena i knihovna v Jezerném.

Přesto se knihovna ve Velkých Karlovicích – alespoň v rámci svých omezených možností snaží poskytovat čtenářům co nejlepší služby.

Kromě výpůjční služby, jejímž základem je v Karlovicích skutečně živý a čtivý knižní fond, ve kterém se knihovnice velmi dobře orientuje, byla navázána spolupráce se školami. Každá třída prochází cyklem knihovnických lekcí, předškolní i školní děti rády navštěvují besedy v knihovně a v mnohých z nich získává knihovnice pro svou knihovnu pravidelné návštěvníky. Knihovna je nucena projevovat svou aktivitu i jiným způsobem: prostřednictvím nejrůznějších soutěží (Budujeme vzornou lidovou knihovnu, soutěž aktivity, soutěže s dětmi k politickým výročím). Chtěla-li knihovna zůstat věrna svému základnímu poslání – půjčování knih – nesměla se nechat všemi těmito úkoly odradit a zachovat si lásku ke knize i ke čtenáři.

Karlovičtí čtenáři sami jistě posoudí, nakolik se to zdejší dlouholeté knihovnici Heleně Brázdová, která zde působila od r. 1973 – do r. 1994, podařilo.

V knihovně tedy nejrůznějších činností přibývá, avšak prostředí knihovny tomuto trendu naprosto neodpovídá. Knihovna stále působí ve starém domku (společně s poštou a později s kancelářemi JZD) v místnostech chladných, vlhkých, neútulných, což se mj. také negativně projevuje na zdravotním stavu knihovnice.

Konečně teprve v roce 1986 začal vznikat snad až příliš gigantický projekt pro Velké Karlovice – sdružením sil i finančních prostředků a díky nemalému úsilí ředitelky Okresní knihovny Vlasty Hanušové – dochází ve spolupráci s MNV a JZD ve Velkých Karlovicích k výstavbě víceúčelové budovy s umístěním pošty a střediskové knihovny. Teprve však v březnu 1991 – po značných problémech se stavební firmou i s dodavateli vnitřního vybavení – dochází k otevření velmi krásné, ale provozně velmi nákladné knihovny a karlovičtí občané tak dostávají kulturní stánek snad nejhezčí v celém vsetínském okrese.

Knihovnice Helena Brázdová se však dlouho z nově otevřené knihovny neradovala. Její zdraví bylo – snad i bývalým pracovním prostředím natolik podlomeno, že musela v r. 1994 odejít do invalidního důchodu. Od r. 1994 nastoupila na její místo paní Jarmila Vlčková.

Velké Karlovice – jako jediná obec v celém okrese – má knihovnu v budově pro knihovnu speciálně postavenou. Knihovna je tedy nová, krásná, je zde bohatý výběr knih i časopisů. Čtenáři, kteří sem chodí, se zde jistě cítí příjemně – a všem ostatním nezbývá než doporučit, aby se služeb knihovny naučili také využívat.

Helena Gajdůšková

Duben 1995
 

Knihovna byla nově zrekonstruována v roce 2023, kdy proběhlo jak celkové zateplení budovy ale také výměna oken a také pořízení okenních žaluzií.